Technologie pískování

Při pískování dopadají zrna písku na povrch skla zvýšenou rychlostí a rozbíjejí jej. Na každém místě dopadu se vytvářejí trhliny ve tvaru lastur a při dalších dopadech postupně odpadávají částečky skla. Povrch je pak drsný, zvlněný, matný a průsvitný. V případě, že máme místa, která nechceme pískovat je potřeba místa zakrýt pružnou folií, šablonou nebo nátěrem. Pískováním se dosahuje jemného matování povrchu. Použitím šablon se vytvářejí ozdoby, značky, loga a nápisy, dekorace skleniček. Uplatňuje se jak u skla plochého, tak osvětlovacího, obalového, užitkového a také u zrcadel, keramiky a kovu.

Historie pískování 

S pískovaným sklem se pravděpodobně poprvé setkali farmáři v Jižní Africe, kterým se během krátkých dob zmatovala okenní skla, a to vrhaným pískem za větrných bouří. 

Vynálezce Tilgmann získal roku 1871 první patent na pískovací dmýchadlo a tímto dokázal hloubkově porušovat tvrdé hmoty, jakými byly třeba kov, kameny nebo sklo. Později zavedl šablony, díky kterým získával stejný pískovaný dekor u mnoha výrobků.